|
Zvěř a lidé se vyvíjeli na naší planetě po
dlouhou dobu ve vzájemné shodě. Příroda, ve které naši předkové
žili, nedopustila díky své tvrdosti, aby se některý živočišný
druh, tedy i člověk, přemnožil. Změna ve vztahu člověka k
přírodě nastala v mladší době kamenné, to je asi před 10 000
lety. V té době se naší předci dostali již na takový stupeň
vývoje, že byli schopni si ochočit psa, ovce, koně, tury a také
pěstovat obilí. Člověk jako živočišný druh přestává žít v
souladu s ostatními živočišnými a rostlinnými druhy a stává se z
něho bezohledný kořistník Výrazný nárůst početnosti lidské
populace od počátku našeho letopočtu znamenal katastrofu ve
vztazích člověka a celé přírody, tedy i ve vztahu ke zvěři.To
znamenalo již počátkem našeho letopočtu
zvýšený lovecký tlak a postupné snižování stavů zvěře, které
vedlo až k vyhubení některých druhů. V té době také klesal
význam lovu jako doplňku výživy, ale stával se spíše otázkou
zábavy vyhrazené panovníkovi.
Člověk zaujal díky svým
duševním a technickým schopnostem místo na vrcholu potravní
pyramidy a začal vyvíjet stále silnější kořistnický tlak na
přírodní zdroje. Tato situace vedla k prvním opatřením zaměřeným
na ochranu zvěře a počínaje 14. stoletím dochází k postupné
přeměně lovectví a myslivosti, jejíž náplní je především ochrana
zvěře a péče o ni.
Při cestě za poznáním podstaty myslivosti jsme dospěli k
racionální činnost zaměřenou na chov a ochranu zvěře, spojenou s
ochranou jejího životního prostředí, kde lov znamená náhradu
přirozeného výběru, a využívání reprodukční schopnosti zvěře.
|