|
|
|
|
|
|
Myslivecký slovník |
|
Adjunkt -
myslivecký mládenec, který býval učněm nebo praktikantem u
myslivce nebo na úřadě.
Aference -
nervové vzruchy, vedoucí od smyslových orgánů
k centrálnímu nervovému systému.
Afinita -
v ekologii vztah dvou nebo několika živočišných
druhů, majících přibližně stejné nároky na životní rostředí.
Akarus -
nepřenosná choroba-prašivina roztočová.
Akinéze -
nehybnost, reflexní strnulost v nebezpečí.
Alopecie -
lysivost, ztráta srsti.
Androgyn -
jedinec s ústrojím samčím a samičím.
Anémie -
chudokrevnost způsobená nedostatečnou činností
krvetvorných orgánů, vedoucí k malátnosti a rychlé únavě.
Aplaudovati -
zvěř dančí pleská kelkou, aplauduje.
Aportér -
přinašeč.
Arondace -
vyrovnání nepravidelných nebo lomených hranic
pozemků.
Artemis -
řecká bohyně lovu.
Arteria -
velmi pružná céva vedoucí krev směrem od srdce.
Atavismus -
objevení se znaku (vlastností), kterou neměli rodiče ani bližší
předci, takže je to vývojový návrat k poměrům z minulých dob
kmenového vývoje.
Atrofie -
zmenšení orgánu nebo tkáně živočicha během
individuálního života.
Babka -
stará zaječice.
Bahňáci -
zvláštní řád ptactva s několika čeleděmi a četnými rody; z druhů
leveckých sem patří sluky, dytíci, kolihy a čejky.
Bachyně -
divoká svině.
Bakadla -
zaječí světla.
Bakuláč -
jelen, jemuž po shození narůstají nové parohy z útvaru zvaného
"bakule".
Bakule -
zduřeniny přes pučnice jelena.
Balamut -
ohař, který při hledání vystavuje drobné ptactvo a tím klame
myslivce, jenž čeká zvěř; říkáme, že balamutí.
Balast -
nestravitelná část organických látek v krmivu,
nezbytná pro pocit nasycení a dobré trávení.
Balistika -
je nauka o pohybu střely a o všech otázkách s tím spojených.
Bambitka -
terčová nebo obranná krátká zbraň.
Bandalír -
závěsný řemen přes rameno na boční zbraň,
nošený na slavnostních mysliveckých uniformách.
Barka -
žertovné pojmenování staré laně.
Barva -
krvi zvěře říkáme myslivecky "barva", zvěř barví, zanechává
pobarvenu dráhu.
Bastard -
kříženec nebo míšenec.
Bažantárna -
čili voliéra, t.j. veliká posada sloužící k domácímu chovu
bažantů.
Bažantář -
pytlák bažantů.
Bažantnice -
část honitby věnovaná soustředěnému chovu bažantů.
Bažantník -
myslivec pověřený chovem bažantů v bažantnici.
Bekati -
překvapená nebo splašená srnčí i jelení zvěř vyluzuje hlasité
úsečné bečivé zvuky jako projev nejistoty, úleku nebo i bázně
(báká).
Bezoár -
produkt obličejové žlázy u jelena a daňka.
Běháčky -
nožky malých druhů zvěře srstnaté.
Běhoun -
jednoroční sele divočáka.
Běhy -
končetiny veškeré zvěře srstnaté a loveckých psů.
Bělenka -
zrůdnost, při které schází tmavé barvivo v pokožce (zbělení,
albinismus).
Bělouš -
ohař krátkosrstý s pronikající bílou srstí.
Bílí -
tuk zvěře spárkaté, medvěda a jezevce.
Bíliti -
vyvařené lebky s trofejemi bílíme kysličníkem vodičitým.
Biochor -
společenstvo rostlin a živočichů určité
geografické oblasti s charakteristickým typem vegetace.
Blouditi -
jestliže pes nesleduje dobře vlečku nebo pobarvenou dráhu a bez
patrné reakce na stopy sem a tam pobíhá, říkáme, že bloudí.
Bobří stroj -
řitní žlázy bobří, vylučující pižmem páchnoucí mazlavinu, zvanou
castoreum.
Bodati -
parohatá zvěř se v soubojích nebo v obraně parožím bodá, někdy
probodne i ubodá.
Borlice -
trubka lovecká používaná k troubení loveckých povelů a hlaholů.
Botulismus -
nebezpečná otrava (klobásový jed).
Boubel -
larvální stadium tasemnic z řádu kruhovek.
Boukati se -
chrutí sviní divočáků nazýváme boukáním.
Brada -
delší, při toku naježené peří pod zobákem tetřeva.
Brkati -
tetřev po večerním zásedu na nocoviště někdy brká, t.j. vylučuje
krkavé zvuky.
Broukati -
jelen v době říje častěji jen brouká, aniž pořádně zatroubí,
nebo brouká mezi troubením, někdy pouze mrmlá.
Březivost -
doba, po kterou samice zvěře nosí plod.
Bříška -
neboli patky jsou vyduté zadní části ve stopě jelena.
Bublání -
klokotavý, stoupající a klesající zvuk, druhý
verš zpěvu tokajícího tetřívka.
Budník -
budka, ve které je umístěna kvočna s mladými koroptvičkami nebo
bažanty.
Buchtovati -
větší kusy země, vyryté divočáky při rozrývání půdy jsou buchty;
říká se, že divočáci buchtují.
Buráceti -
bouřlivé opakující se hlasité projevy jelení zvěře.
Bystřiti -
zkoumá-li znepokojená zvěř se zvýšenou poztorností příčinu
zneklidnění, říkáme, že bystří.
Bžunda -
neúspěch na honě; nestřelí-li lovec na honě ani jediný kus, jde
z honu s bžundou.
Cáry -
zbytky lýčí zanechané na místě při vytloukání paroží.
Castoreum -
pachové žlázy bobra evropského.
Cekotrofie -
požírání mazlavých výměšků slepého střeva,
cekotrofů u hlodavců a zajícovců.
Celibátník -
žertovné pojmenování kohoutka koroptvího.
Cibulka chlupu -
zakončení chlupového kořínku.
Cukrování -
hlas divoké hrdličky.
Cvikýř -
jedinec pohlavně nenormálně vyvinutý.
Cvrčala -
drozdovitý pták.
Cysticerkóza -
parazitární onemocnění zvěře a psů, způsobené
boubelem tasemnic.
Čabraka -
bělavé plochy po obou stranách hřbetu na srsti muflona.
Čapka -
výrazná barevná skvrna na temeni ptačí hlavy.
Čárovati -
liška a kočka při mírném klusu kladou často zadní tlapky skoro
přesně do stop tlapek předních, přičemž stopní dráha tvoří skoro
přímou čáru.
Čekaná -
Lov zvěře, při němž lovec v tichosti, dobrém větru a přiměřeném
zákrytu nebo na vysokém posedu čeká na zvěř za účelem lovu, až
mu přijde na dostřel, nazýváme čekanou.
Čekaniště -
místo, kterého používáme k čekané.
Čelenka -
zřetelně odlišná barevná skvrna na ptačím čele.
Čelesno -
otvor psí boudy.
Čepec -druhý
předžaludek přežvýkavců.
Černavka -
na rozdíl od albinismu, při němž se barví srst a peří do běla,
je černavka čili melanismus úchylné zbarvení původní srsti
barvou tmavou až černou.
Černění -
chemický způsob povrchové úpravy ocelových součástí zejména
ručních palných zbraní.
Černý -
divočáky nazýváme černou zvěří.
Červený -
je název zvěře jelení.
Čiplenka -
mladá samice jelenovitých, která se dosud nezúčastnila říje.
Čiříkati -
koroptve čiříkají, t.j. volají před večerem nebo časně zrána.
Čistokrevný -
je pes zapsaný v uznané knize o původu nebo pocházející z rodičů
schopných takového zápisu.
Čižba -
chytání drobného ptactva.
Člunek -
tmavě zbarvená záď ptačího těla.
Čmelíkovitost -
napadení pernaté zvěře, zejména bažantů, koroptví a kachen
cizopasníky z řádu roztočů.
Čtyřče -kulobroková
zbraň se svazkem čtyř sklopných hlavní a s lůžkovým závěrem.
Čuba -
zastaralý název pro samici (fenu) psa.
Čutora -
kapesní plochá láhev na nápoje.
Daňče -mládě
daňčí zvěře.
Daňčice -
kůže daňčí zvěře.
Daňčina -
zvěřina daňčí zvěře.
Davič -
ostrý pes, který zadáví drobnou zvěř dravou a toulavou kočku.
Defekace -
kálení.
Deformita -
znetvoření části těla buď vrozené, nebo jako následek choroby či
úrazu.
Dehelmintace -
odčervování, léčba sledující vypuzení cizopasných červů z těla
hostitele.
Dénková železa -
železa s dénkem neboli talířem, která spustí, jakmile zvěř na
dénko došlápne.
Dentin -
zvápenatělá vazivová zubní tkáň prostoupená kanálky, jejichž
prostřednictvím je zub vyživován.
Derivace -
stranová odchylka dráhy letu jednotné střely stabilizované
rotací.
Diana -
římská bohyně lovu.
Diestrie -
pohlavní cyklus.
Dioptr -
zaměřovací zařízení, které nahrazuje hledí u dlouhých palných a
plynových zbraní, určených pro sportovní střelbu.
Díry -
nepřípustné mezery v řadě střelců při kruhové leči.
Disperze -
rozdělení jedinců jedné populace v prostoru.
Divočák -
vepř divoký.
Divočení -projev
dočasné nekázně lovecky vycvičeného psa.
Dlaň -
horní rozšířená část daňčího paroží.
Dlouhozobka -
oblíbené pojmenování sluky lesní.
Dloužec -
řemen připojený na pouta loveckého sokola.
Dobývání -
vykopávání jezevce nebo lišky z brlohu.
Dohledávati -
nezůstane-li zvěř při zásahu v ohni, bývá postřelena a musí se
dohledat.
Dolíheň -část
prostoru líhně nebo u velkých líhní samostatný celek, kam se
vkládají vejce 20.den po nasazení.
Dolina -
jelen nebo daněk v říji si vyhrabuje předními běhy místo a po
ulehnutí do něho se chladí.
Dominance -nadřazenost.
Dosled -hledání
postřelené zvěře spárkaté.
Došlap -
došlapuje-li jelen zadním během do stopy běhu předního.
Dráp -ochranný,
hrabavý nebo útočný orgán ze zrohovatělé kůže.
Dravčinky -
odříznuté části dravé zvěře předkládané jako průkazy o ulovení
pro nárok na škodné.
Dravčí oko -
světležluté oko u psa.
Drážka -prohloubená
část drážkovaného vývrtu hlavně palné či plynové zbraně.
Drbiště -
místo v blízkosti kaliště.
Drnošlap -
žertovné pojmenování bažanta.
Drob -
jedlé části vývrhu zvěře.
Droužek -
pojítko k sepětí dvou psů, aby mohli být vedeni na společném
řemenu.
Družina -
menší počet spárkaté zvěře pohromadě.
Dýchánek -
je místo, kde koroptve v zimě přespávají.
Echinokokóza -
časté onemocnění zvěře i psů, způsobované vývojovým stádiem
tasemnice psí.
Ekoetologie -
zabývá se souvistlostmi mezi prostředím a chováním druhů.
Ekotop -
část prostoru se stejnými podmínkami jako prostředí určitého
druhu.
Ekotyp -
soubor jedinců jednoho druhu, majících na prostorově omezeném
stanovišti společné fyziologické nebo morfologické vlastnosti.
Ekoparazit -
vnější cizopasník, žijící na povrchu těla hostitele.
Ektropium -
vychlípení očního víčka psa jako důsledek vleklého zánětu
spojivek.
Endemit -malá
izolovaná populace, vyskytující se pouze na jediném místě na
světě.
Endoparazit -
vnitřní cizopasník, žijící v těle hostitele.
Enkláva -pozemek
nebo jeho část, obklopený územím, patřícím jinému majiteli.
Epifýza -
výrůstek mezimozku.
Facír -původně
vyučený myslivec bez práce, potulující se od myslivny k
myslivně.
Fanfára -
při lovech a jiných loveckých příležitostech se troubí na
borlice.
Femur -
kost stehenní.
Ferina -
žertovné pojmenování lišáka.
Fertilita -
plodnost.
Fialka -
aromatická kožní žláza na hřbetní straně kořene liščí oháňky.
Fibula -
kost lýtková.
Fíky -
dvě žlázy uložené v mělké jamce za růžky kamzíků.
Flémování -
ohrnutí horního pysku a obnažení horní čelisti.
Fratricid -usmrcování
sourozenců, obvykle menších, později narozených.
Fretkování -
osamělý druh lovu nebo hon na divoké králíky s malým počtem
střelců a za pomoci fretky.
Frkati -
frkáním se srnčí zvěř snaží zbavit se larev střečků z hrtanu a
dutiny nosní.
Gastrolity -
drobné kaménky ve svalnatém žaludku ptáků, napomáhající drcení
potravy.
Genetika -
věda o dědičnosti a proměnlivosti organismů.
Geohelmint -
cizopasný červ.
Grit -
křemičitá drť, nerozpustná žaludeční kyselinou, napomáhající
mechanickému drcení potravy.
Habitus -
celkový vzhled.
Háček -
malý kovový jednoduchý přístroj k vyháčkování koroptví a jiné
drobné zvěře pernaté.
Háčky -
zahnuté konce kamzičích růžků.
Hagard -
lovecký dravec lapený po prvním pelichání a určený k výcviku pro
sokolnický lov.
Hájení -
zákaz odstřelu a chytání zvěře.
Háky -
špičáky divoké svině.
Halali -
zvláštní fanfára.
Haluzník -
dravec, přelétávající v blízkosti hnízda z větve na větev,
chycený pro výcvik v sokolnickém lovu.
Hárati se -
probuzení pohlavního pudu u feny.
Havěť -
drobná pernatá zvěř škodící myslivosti.
Hekati -
kamzík, pronásledující v říji kamzici, heká.
Hermafrodit -
organismus se znaky obou pohlaví.
Hermelín -
zimní bílá kožešina hranostaje.
Hever -
snímatelné zařízení pro napínání silných kuší.
Hibernace -
zimní spánek živočichů.
Hlodáky -
přední zuby zvěře z řádu hlodavců.
Holá -
holá zvěř jsou laně a kolouši nebo danělky a daňčata
Houkač -
vábnička na holuby.
Houně -
medvědí kožešina.
Hrabánkovati -
jelenovitá zvěř odhrabuje mech a humus, aby si připravila lože.
Hrádek -
pahrbeček hlíny nebo sněhu ve stopě jelení, vytvořený klenbou
spárků.
Hroty -
parohy špičáka.
Hrudky -
trus srnčí zvěře ve tvaru krátkých tenkých válečků.
Hřad -
noční zásed pernaté zvěře na stromě.
Hřeben -
zježené štětiny na horní straně krku a na hřbetě divočáka.
Huba -
spárkatá zvěř má svírák, šelmy mají mordu a ostatní zvířata
srstnatá mají hubu.
Huhlání -
tichý hlas výra.
Hvězda -
bílá skvrna v ohbí křídel tetřeva a tetřívka.
Hvizd -
varovný hlas kamzíků, muflonů a sviště.
Hypofýza -
podvěsek mozkový.
Hypodermóza -
choroba způsobovaná podkožními střečky.
Chabertióza -
invazní onemocnění střev spárkaté zvěře.
Chladná zbraň -
používá se k bodání, sekání nebo řezání.
Chlup -
zrohovatělý nitkovitý útvar pokožky.
Chmýr -
bílé podocasní peří orlů.
Chrupavka -
druh pojivé pružné podpůrné tkáně.
Chrutí -
období páření divokých prasat a jezevců.
Chřípí -
nejbližší okolí nozder.
Churavec -
nemocný kus zvěře, zakrslík.
Chvat -
uchopení lišky psem v noře.
Imigrace -
osídlení určité oblasti organismy, které v ní dříve nežily.
Immaturus -
nezralý, nevybarvený.
Index množivosti -koeficient
určující průměrný počet potomstva z počtu samic v produktivním
věku.
Infanticid -
usmrcování mláďat vlastního druhu.
Infraskop -
zařízení pro vidění ve tmě.
Introdukce -
zavádění nových druhů zvěře ze vzdálenějších oblastí.
IUCN -
mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů.
Izolace -
odloučení, přerušení spojení s okolním prostředím.
Jalovost -
dočasná neplodnost samic zvěře.
Jednuška -
jednoranová brokovnice s jednou, zpravidla sklopnou hlavní s
lůžkovým závěrem.
Jehlovka -
jednoranová ruční palná zbraň, nabíjená zezadu jehlovkovými
náboji, jejichž prachová náplň se zažehovala nápichem zápalkové
slože zapalovací jehlou.
Jelenář -
myslivec znalý chovu a lovu jelení zvěře.
Jelenice -
kůže jelení zvěře.
Jesle -
zařízení pro přikrmování suchou pící.
Jestřábí koš -
lapací zařízení soužící k chytání dravých ptáků.
Jílec -
rukojeť tesáku.
Jíní -
bělavé konečky kamzičího "vousu" nebo štětky.
Jistiti -
zvěř zkoumá bezpečnost svého okolí.
Juvenilní -
mladý, nedospělý.
Kačenárna -
zařízení k chovu divokých kachen.
Kačírky -
zatočená pírka na ocase kačera březňačky.
Kadaver -uhynulé
zvíře.
Kadence -
rychlost palby ze střelné zbraně, udávaná v počtech výstřelů za
minutu.
Kácháč -
vábnička na kachny.
Káchati -
hlas divoké kachny.
Kalhotky -
delší peří na stojácích některých dravců.
Kamínkovati -
zanechávají-li zajíci na sněhu stopy nazelenalé moči, následkem
nemoci, říkáme, že kamínkují.
Kaňkování -
období páření šelem psovitých, kočkovitých a lasicovitých.
Kapilarióza -
invazní onemocnění tenkého střeva spárkaté zvěře nebo jícnu a
volete pernaté zvěře způsobené druhy hlístic.
Kaštánky -
nesprávně pucky; bradavčité výrůstky pod hlezny zvěře jelení a
srnčí.
Kaverna -
kmitající dutina.
Kelce -
špičáky jelení zvěře.
Kelka -
krátký ocas zvěře jelení, daňčí, medvěda a bobra.
Klabonos -
tvar nosu, kdy je kost nosní nebo i čelní vypouklá.
Klektáky -špičáky
v horní čelisti kňourů.
Klenba -
vnitřní spodní část spárku jeleního.
Kloaka -
společný vývod trávicí, vyměšovací a rozmnožovací soustavy u
ptáků a některých dalších obratlovců a bezobratlých.
Klopýtadlo -
prostředek k plašení zvěře.
Kloubkování -
amputace části jedné letky v kloubu za vřetenní a loketní kostí.
Klubec -
zobák větších ptáků.
Kníry -
vousy šelem, kočky domácí a dropa.
Knoflíkáč -
srnec špičák s nepatrnými špičkami.
Kodrcání -část
toku tetřívka a bažanta.
Kohoutice -
neplodná bažantí slepice.
Kokeš -
žertovný název koroptvího nebo bažantího kohouta.
Komolá zvěř -
zvěř holá, bez paroží.
Kontumace -
uzavření.
Kurunáč -
jelen, jehož parožní lodyha je ukončena třemi výsadami.
Kořenáč -
parožní stupeň daňka.
Kořínkovati -
jezevec a divočák vyrývají různé kořínky.
Kostřec -
špičkou končící zadní část těla ptáků.
Kosíř -
velký otevřený nůž používaný k vyžínání trávy na pasekách.
Kosmopolita -
organismus rozšířený ve všech světadílech nebo chybějící jen na
nepříliš velkých územích.
Kostřec -
nadocasní část peří ptáka.
Kozelcovat -
svázat střídavě přední a zadní běhy spárkaté zvěře dohromady pro
snadnější dopravu.
Kratiny -
vnější pohlavní orgány samčí zvěře spárkaté.
Krejčík -
žertovné pojmenování slabšího jelena při tlupě laní v době říje
ovládané hlavním jelenem.
Krmiště -
místo, kde zvěři předkládáme krmivo.
Krunýř -
neboli brnění se nazývá silná kůže na hrudi divočáka.
Kryptorchismus -
vada pohlavních orgánů samců.
Křivice -
měknutí kostí u mladých psů.
Křížek -
chrupavka v srdci jelení zvěře podobná křížku.
Kvičeti -
hlas selat divočáků.
Kvorkati -
hlas táhnoucí sluky v době toku.
Kýhati -
hlas divokých hus.
Láčava -
žertovný název staré laně.
Ládovačka -
hovorové označení pro předovku.
Láje -
smečka psů používaná ke štvaní zvěře.
Laktace -
období vylučování mléka z mléčné žlázy savců.
Lefoška -
hovorové označení ruční palné zbraně.
Leptospiróza -
nakažlivé onemocnění zvěře a člověka, šířící se hlavně
infikovanou potravou.
Lesňák -
zajíc zdržující se trvale v lese.
Létavka -
mládě pernaté zvěře, které již začíná létat.
Letky -
dlouhá tvrdá pera v křídlech zvěře pernaté.
Letošák -
sele až do konce kalendářního roku, ve kterém bylo kladeno.
Letoviště -
letní stávaniště.
Leucismus -
nedostatek pigmentů u zpravidla tmavě zbarvených druhů.
Ležák -
myslivecký název pro bekasínu větší.
Licousy -
prodloužená srst na lících rysa.
Límec -
barevný proužek mezi ptačím týlem a šíjí.
Lipochromy -
skupina přírodních barviv, působících červené, žluté a zelené
zbarvení pokryvu těla.
Lístkování -
vábení říjných srnců pískáním na jenmý rostlinný list.
Lizák -
jazyk zvěře spárkaté a psů.
Lončák -
sele divočáka v druhém roce stáří.
Lopata -
paroží daňka nebo losa.
Lýčí -
silně prokrvená a citlivá, krátce osrstěná kůže s množstvím
pachových žláz, vyživující rostoucí paroh.
Lymfa -
bezbarvá nebo nažloutlá tekutina podobného složení jako krevní
tekutina.
Lyra -
rozprostřený tatrč tetřívka.
Mačeta -otevřený
nůž s dlouhou a poměrně širokou čepelí.
Marasmus -
celková tělesná nebo i duševní sešlost jako důsledek stáří nebo
prodělané choroby.
Maska -
výrazná barevná skvrna na ptačích lících.
Mecháč -
jelen s parožím v mechu.
Mekati -
muflonky a kamzice mekají.
Melaniny -
hnědá až černá organická barviva v kůži obratlovců a jejích
produktech.
Mělký hrudník -
nedostatečně vyvinutý hrudník psa směrem k břišní straně.
Metabolismus -
přeměna látek a energií v organismu a jejich výměna s
prostředím, jež je základem života.
Metání -
porod mláďat černé zvěře, hlodavců a šelem včetně loveckých psů.
Metastrongylóza -
invazní onemocnění dýchacího ústrojí prasat divokých i domácích,
způsobené plícnivkami.
Mlazina -
mladý lesní porost.
Mlezivo -
první výměšek mléčné žlázy na počátku laktace.
Modračka -
myslivecký název pro menší a tmavší odrůdu sluky lesní s
namodralými stojáčky.
Monofágie -
potravní specializace na jediný druh potravy.
Monogamie -
trvalé nebo sezónní soužití jednoho samce s jednou samicí.
Monokryptorchid -
pes mající v šourku hmatné pouze jedno varle.
Myškovati -
vábiti lišku nebo lasici napodobením hlasu myši.
Myxomatóza -
infekční virové onemocnění divokých a domácích králíků.
Mžurka -
třetí víčko ve vnitřním koutku oka ptáků.
Načínač -
pes trhající nebo požírající dohledanou zvěř.
Nadtatrčí -
nadocasní pera kryjící kořen ocasu.
Naháňka -
druh společného honu, při němž se zvěř nahání na střelce,
stojícího na určitém stanovišti.
Náhončí -
osoba nahánějící zvěř.
Nákrčník -
barevná skvrna výrazná pod ptačím zobákem.
Náprsenka -
světlá skvrna na hrdle kuny.
Naříkati -
laň, danělka i srna v úzkosti naříká.
Násadec -
čelní výrůstek kosti u kořene toulce zvěře dutorohé.
Nášlapky -
při sněhovém odměku zanechává někdy jelení zvěř za sebou s
otisky spárků i sněhové nášlapky zachycené na spárcích.
Natalita -
množivost, počet narozených jedinců v populaci za určitou
časovou jednotku.
Nažina -
místo na těle ptáka, porostlé jen velmi řídce prachovým peřím,
nebo zcela holé.
Nebesa -
přední nejvyšší část rukávníku k chytání koroptví.
Nehet -
špička zobáku ptáků vrubozobých.
Nekróza -
místní odumření živé tkáně jako důsledek jejího rozsáhlejšího
poškození nebo omezení krevního oběhu.
Nůsek -
malý výstupek sněhu nebo hlíny mezi oběma spárky na špičce
jelení stopy.
Oboroh -
zařízení pro úschovu suché píce.
Obřitek -
zadní část kýt zvěře jelenovité.
Odezva -
odpověď troubícího jelena na bojovou výzvu soka.
Oděrky -
na místě, kde parohatá zvěř vytlouká, najdeme často zbytky
mechu, zvané oděrky.
Odpuzovadlo -
přípravek působící odpudivě na čich a chuť býložravé zvěře.
Odražeč -
honec, který vrací zvěř křikem nebo jiným hlukem do leče.
Odstínit -
sejmout kuklu z očí loveckého dravce, aby mohl být vyslán za
kořistí.
Okař -
pytlák.
Okolek -
neboli hrana je ostře rýsovaný přední okraj spárku v jelení
stopě.
Olifant -
lovecký roh ze slonoviny.
Onosit -
vycvičit loveckého dravce pro sokolnický lov.
Opěrák -
střední výsada na paroží jelena a daňka.
Opich -
zábrana z větví kolem sazenice nebo stromku, která zajišťuje
jeho ochranu před okusem zvěří.
Ornitofág -
dravec, živící se převážně ptáky.
Ornitóza -
virové onemocnění ptáků, přenosné na člověka.
Osrdečník -
vazivový vak, v němž je uloženo srdce.
Ostrouhat -
činnost, při níž srnec zbavuje parůžky lýčí.
Ošlapovati -
pojímati samičky pernaté zvěře; kohout bažantí však slepice
ostruhuje.
Otlučky -
místa na dřevinách, otlučená parožím zvěře spárkaté.
Ouška -
vztyčitelná pírka na hlavě sov.
Ozev -
troubení na borlici při honech.
Ožeh -
výstřelem "ožehnutá", méně vzhledná část zvěřiny kolem rány.
Paběrkovati -
liška paběrkuje, t.j. hledá myši a vosy a hrabe na různých
místech.
Pahýl -
po zlomené nebo špatně vyvinuté lodyze zůstává jelenu někdy jen
pahýl.
Paletky -
malá tužší pírka narostlá v křídelním kloubu před letkami
některých ptáků.
Paličky -
první paroží parohaté zvěře.
Pankreas -
jedna z největších žláz v těle, ležící v dutině břišní v
blízkosti dvanáctníku.
Pantáč -
jelen s parožím v lýčí, určený k získávání pantů.
Paosten -
vedlejší větev obrysového péra některých skupin ptáků.
Páráky -
spodní dlouhé špičáky divočáků.
Paramfistomatóza -
invazní onemocnění spárkaté zvěře, zejména v zaplavovaných
oblastech, způsobené motolicemi, cizopasícími v bachoru.
Parazitoid -
cizopasník vázaný pouze částí svého vývoje na tělo hostitele,
kterého neusmrcuje.
Paroh -
kostní útvar vyrůstající z pučnice na hlavě samců jelenovitých.
Parukáč -
srnec, zřídka jelen, jemuž místo paroží vyrůstá houbovitě
pórovitý výrůstek.
Patogenita -
schopnost některých mikroorganismů nebo cizopasníků včetně hub a
plísní vyvolat onemocnění v těle živočichů nebo rostlin.
Pekáč -
žertovné pojmenování zaječího lože.
Pečeť -
plocha pod růží, kde se paroh oddělil od pučnice.
Peleš -
hnízdo dravce.
Perly -
hrbolky na kůži a lodyze paroží.
Pesík -
silnější, rovný a delší chlup, vyrůstající z pokožky jednotlivě
a přerůstající podsadu.
Pěšák -
bažant jdoucí při honu po zemi.
Píchák -
zobák sluky.
Pípka -
vábnička srnčí a jeřábčí.
Pírko -
ocas zajíce, králíka a divočáka.
Plamence -
podélné nepravidelné skvrny na ptačím peří.
Plicnivky -
hlístice, cizopasící v plicích zvěře.
Plná -
oplozená srstnatá samičí užitková i dravá zvěř.
Podkova -
hnědá skvrna na prsou koroptve.
Podkus -
vadný skus psa, při němž spodní řezáky vyrůstají daleko za
horními řezáky a nedosedají na ně.
Podnésky -
mláďata ptáků z druhého hnízdění.
Pokládati -
kopulační akt u zvěře spárkaté.
Pokropiti -
zvěř lehce zasáhnouti broky bez zvláštního postřelení.
Poustevník -
žertovný název jezevce.
Poušky -
červené vypouklé lysinky kolem světel kohoutů tetřeva, tetřívka,
jeřábka a bažanta.
Povelka -
krátká lovecká trubka jednotónová nebo dvoutónová, používaná v
lese a při honech.
Prapor -
ptačí pero se skládá ze stvolu a praporu.
Praporce -
prodloužená srst na bězích dlouhosrstých psů.
Prče -
zajíci prokousané pěšinky v obilí.
Premoláry -
zuby třenovní.
Prk -
charakteristický říjný pach samců spárkaté zvěře.
Profylaxe -
konkrétní ochrana před nemocemi.
Propulsus -
zakončení kopulace.
Proutek -
ocas lasice a hranostaje.
Prstce -
zadní běhy zvěře srstnaté.
Přebarvovati -
z jara a na podzim srstnatá zvěř mění svou srst.
Předkus -
vadný skus psa, při němž jsou spodní řezáky vysunuty před horní.
Přeoplodnění (superfetace)
- oplodnění několika vajíček z téže
ovulace po dvou nebo více pářeních v jedné říji.
Přeoplození (superfekundace)
-oplození samice v době, kdy je již
březí. Je známé např. u zajícovitých.
Převrhlina -
část zemní pokrývky, kterou zvěř jelení při úprku svými spáry
vyryje a odhodí.
Přezka -
vnější samičí ústroj některé zvěře srstnaté, feny a kočky.
Přílet -
návrat ptáků ze zimoviště do míst budoucího hnízdění.
Přísvit -
přechod z ranního šera do bílého dne.
Psinka -
nakažlivé onemocnění masožravých zvířat virového původu.
Pučnice -
úseky nástavců čelní kosti u samců jelenovitých, základ růstu
parohů.
Pukavec -
neoplozené zkažené vejce, které působením tvořících se plynů
puká.
Pych -
název pro ničení, poškozování, nebo odcizování zvěře.
Ragout -
zvěřina k přípravě pokrmů vařením.
Rachitida -
křivice vzniklá z nedostatku vitamínu D.
Ratice -
spárky kozorožců.
Reaktivita -
schopnost organismů různě reagovat na vnější podněty.
Reducent -
organismus, který přetváří organické zbytky na anorganické
látky.
Rej -
reje ve vzduchu provozují svým rozmanitým letem tokající
samečkové bekasiny a kozlíka.
Rejdiště -
místo, kde srnec v říji prohání říjnou srnu.
Rezistence -
odolnost organismu proti škodlivým činitelům.
Roček -
jednoletý srnec.
Rochati -
daněk v době říje netroubí, ale rochá.
Rokule -
laňka nebo mladá danělka od počátku druhého roku.
Rouno -
hříva muflona.
Rousy -
delší opeření ptačích stojáků sahající až mezi prsty k drápům.
Rýdovák -
ocas dravců.
Ryj -
rypák divočáků.
Řadování -
stopní dráhy lišky, kočky nebo rysa, kde jsou stopy uspořádány
ve dvou řadách těsně za sebou.
Řehtačka -
dřevěný klapající nástroj.
Řemínky -
pomůcka k přenášení úlovků drobné pernaté zvěře.
Řetěz -
rodinka kachňat plovoucích v zástupu za matkou.
Řevnice -
druh vábnice napodobující hlas říjného jelena při lovu vábením.
Řezák -
krátký oboustranně broušený lovecký nůž.
Říje -
období sexuální aktivity savců.
Sádelník -
tuková žláza jezevce, položená nad řitním otvorem, vylučující
odporně páchnoucí tuk; tuková žláza na kostrči hus a kachen,
jako zásobárna tuku na maštění peří.
Sběř -
loupeživá zvířata, která škodí myslivosti, ale nepatří mezi
zvěř, tj. pytlačící psi a kočky.
Sedlo -
starší mufloni mají po obou bocích středního trupu bělavou srst.
Sehřadovati -
jestliže kohout slétne se stromu, říkáme, že sehřadoval.
Sekati -
kňour zbraněmi seká.
Septikaemie -
zaječí mor.
Sestupiště -
místo, kde vydra vklouzává do vody.
Sídliště -
místo přirozeného pobytu zvěře.
Skalnice -
lidový název pro skalní kunu.
Slepičivost -
slepičí zbarvení bažantího kohouta.
Slzníky -
šikmé jamky pod světly zvěře jelení a daňčí, v nichž se usazují
oční výměšky.
Snoubiti se -
o zvěři, kde pro páření není zvláštní pojmenování.
Spárky -
rohovitá kopýtka, jimiž končí prsty zvěře jelení, daňčí,
muflonů, kamzíků a divočáků.
Spirochaetosa -
pohlavní nákaza zajíců.
Srpky -
krajní srpovitě točená ocasní pera kohouta tetřívčího.
Struky -
mléčné cecíky samic savců.
Střapec -
chomáč delší srsti na břiše při vyústění samčí žíly zvěře
spárkaté.
Střechovitá -
se nazývá růže paroží srnčího narostlá sbíhavě dolů ve tvaru
střechy.
Střelky -
ostře zahrocené a zbarvením výrazné konce per některých ptáků.
Stříkance -
výměty dravců, vran a j. kolem hnízd, na kmeni i po zemi.
Stříž -
kulí zasažená zvěř spárkatá zanechává na nástřelu často ústřelky
srsti.
Svírák -
huba zvěře spárkaté.
Svírka -
vnější samičí ústroj zvěře spárkaté.
Svítek -
vaječné krmivo pro mladé bažanty.
Šerpa -
barevný pruh napříč přes ptačí hruď, někdy i dvojitý.
Škára -
kůže divočáka a jezevce.
Šoulačka -
způsob lovu.
Šourek -
pohlavní úd drobné zvěře srstnaté.
Špice -
lodyha špičáka.
Štětec -
ocas jezevce.
Štětička -
chomáček chmýří na krátkém brčku na kostrči sluky lesní.
Štětináč -
lidové pojmenování divočáka.
Štětiny -
srst divočáků.
Štětka -
ozdoba loveckého klobouku.
Štěty -
tužší vlasová péra na kořenu zobáku havrana, krkavce a vrány, ve
tvaru snopku přiléhající k zobáku přes nozdry.
Švihačka -
ohnutý stromek s pytláckou smyčkou.
Švihati -
daňčí zvěř švihá, t.j. tluče kelkou o kyje.
Tatrč -
ocas tetřívka a jeřábka, široký a vějířovitě rozvíratelný.
Tenata -
sítě k chytání zvěře všeho druhu.
Tchořina -
tchoří kožešina.
Tchořovina -
tchoří zápach.
Tichá říje -
za špatného počasí se jeleni neozývají, mluvíme o tiché říji.
Tíkati -
bažantíci, kuřátka tetřeví i tetřívčí a mladí krocani tíkají.
Tipec -
zánět jazyka působící zvětšení a ztvrdnutí jeho pokožky u
bažantů.
Tok -
projev námluv některých druhů pernaté zvěře.
Tokaniště -
místo, které tetřevi a tetřívci každoročně s oblibou volí k
svému toku.
Topinambur -
slunečnice hliznatá (židovské brambory), rostlina složnokvětá,
pěstovaná hojně jako krmivo pro zvěř, k čemuž se hodí nejen
hlízy, nýbrž i část nadzemní.
Torba -
lícní prostory křečka.
Toulec -
roh muflona, kozorožce a zubra. Kamzík má růžky.
Trávník -
žaludek zvěře parohaté a rohaté.
Trháky -
nápadně větší stoličky v chrupu šelem.
Trofej -
součást úlovku sloužící jako upomínka loveckého úspěchu.
Troud -
hnijící nebo shnilá zvěřina.
Třásničky -
rohovité výrůstky na prstech tetřeva.
Újeď -
padlinu dobytčí nebo kus zvěře položené jako návnada za účelem
zlákání zvěře, nazýváme újedí.
Úpadek -
všeobecný tělesný pokles hmotnosti, všeobecně špatný vývoj
paroží a pod.
Úprk -
nejrychlejší pohyb, jímž se zvěř srstnatá snaží uniknout.
Usně -
vydělávané kůže zvěře spárkaté.
Ušák -
lidový název zajíce.
Vábničky -
jednoduché nástroje k přilákání zvěře za účelem pozorování nebo
odstřelu.
Vesla -
noha ptáků s plovací blanou.
Veslaři -
řád ptáků, k nimž patří kormoráni.
Věchýtek -
slaměný svazeček používaný k cvičení psů.
Vějíř -
ocas tetřeva, dropa a divokého krocana.
Věnčení -
otisky obroučků jeleních spárků na tvrdé půdě.
Věnec -
ostrý okraj spárků zvěře jelení.
Větrník -
nos zvěře spárkaté.
Vidlačky -
mladé koroptve s nedorostlými středními pery v tatrčku.
Vláčidlo -
návnada, pomocí které zakládáme vlečku.
Vlajka -
delší srst na oháňce ohařů dlouhosrstých.
Vrásky -
vypuklá kůže na temeni hlavy laní a danělek.
Vruby -
růstem kamzičích růžků a mufloních toulců přirůstají na nich
každoročně nové vruby, podle nichž odhadujeme věk zvěře.
Vřeštidlo -
vábnička.
Výhřevy -
nezamrzlá místa na potocích, kam se za mrazu uchylují divoké
kachny.
Výjezd -
na povrch půdy vyúsťující ochozená nora, kudy zvěř z nory
vyjíždí.
Vývodky -
mladé šelmy, zvláště liščata, vyvedené z doupěte.
Zadina -
drobné zrní ke krmení bažantů a koroptví.
Zakrslík -
kus velmi špatně vyvinutý.
Záryk -
mohutné zařvání jelena jako výzva k souboji.
Zásed -
místo nebo způsob zasednutí ne čekanou.
Zástěrka -
je delší srst na svírce spárkaté zvěře.
Závoj -
paprskovitě rostlé peří kolem světel většiny sov.
Zazdíti se -
jezevec se někdy v noře zahrabe, aby se chránil proti
dorážejícímu norníkovi.
Zejk -
zoubek na horní čelisti zobáku před špičkou u dravců.
Zlatá pírka -
vyspělá rudá rýdovací pírka ocasní u koroptve.
Zrcadélko -
pestře a odlišně zbarvené, zpravidla kosodélníkové políčko peří
na křídelních krovkách divokých kachen, lysek, hřivnáče, sojky a
j.
Ždímati -
močení zvěře spárkaté nazýváme v myslivecké mluvě ždímáním.
Žebírko -
úzký, odlišně zbarvený proužek na křídelních krovkách některých
ptáků.
Žíla -
pohlavní úd samčí zvěře spárkaté.
Žír -
přirozená jadrná potrava zvěře spárkaté.
Žlábek -
krmelec pro jadrné krmivo.
|
|
|
|
